Mohou být malé i velké, jednoduché i složité, masivní i odlehčené konstrukce.

Často u nich končí zahradní chodník, může jimi však i procházet.

Pergoly patří mezi významné zahradní prvky. Tím citlivěji je třeba hledat místo, kam je postavit. A postaveny musí být také dobře.

Vybíráme místo pro pergolu

Jakýkoli zahradní prvek může vypadat rušivě a násilně, pokud ho umístíme na nevhodné místo. V otevřené zahradě si proto musíme dát pozor, kam pergolu postavíme. Připomeňme si nejdůležitější principy stavby.

  • Pergola se obvykle staví tak, aby nás přilákala do zajímavého zákoutí zahrady. Umístění stavby by nám mělo nabídnout jiný zajímavý pohled na zahradní přírodu nebo nás zvát do prostoru zahrady, který je výjimečný třeba svým účelem — je zde zahradní krb apod.
  • Pravoúhlé konstrukce prodlužují pohled a rámují jednotlivé výhledy, zakřivený tvar spíše stavbu důmyslně skryje v zeleni.
  • Pergola dobře porostlá rostlinami, třeba převislými růžemi, působí vzdušně, barevně. Může také vyznačovat místo, kde se kříží zahradní cestičky.
  • Pergola bez popinavých rostlin vynikne jako dřevěná stavba, pěkně postavená ozdobí zahradu podobně jako sochy v parku.
  • Pergola přiléhající ke zdi se stává elegantním přechodem z vnitřního prostoru do vnějšího, zvlášť pokud je v harmonii se stylem domu.
  • Pergola může také stínit terasu a vytvořit tak intimní prostor k venkovnímu posezení i prostor pro společné stolování.

Z čeho pergolu postavíme

Ke stavbě velké, pevné, samostatně stojící pergoly lze použít cihlové nebo kamenné sloupy, aby dobře udržely těžké dřevěné překladové trámy. Střední a menší stavby se hodí stavět ze dřevěných sloupků a nosníků (vazníků). Dobré je používat týž druh dřeva. Z jehličnanů se hodí víc borovice a modřín než smrk.

Bude hezčí, když vazníky ukončíme špičkou nebo když jejich konce seřízneme nebo vytvarujeme tak, aby dostaly orientální vzhled.

Hrubě tesané hranoly jsou dobrou volbou k selskému stavení a do venkovských zahrad.

Do lesního prostředí můžeme použít i kulaté kmeny, dokonce s kůrou. Důležité je ovšem dřevo správně ošetřit a důkladně namořit.

Oblouky z kovových profilů s plochým, kulatým nebo hranatým průřezem jsou moderní a nevtíravé. Pokovená či plastem potažená konstrukce vydrží déle než dřevo, obvykle vyžaduje jen malou údržbu. Je to ovšem drahé řešení.

Existuje také možnost využít výrobky z recyklovaných plastů, známé především jako plotovky.

Stavba dřevěné pergoly

Materiál na pergolu se třemi oblouky,

délka 4 m, šířka 2,2 m, výška 2,7 m

  • 6 impregnovaných trámků 100x100 mm na svislé sloupky o délce 2,7 m
  • 2 nosníky průřezu 50x100 mm o délce 4 m
  • 5 krokví průřezu 50x100 mm o délce 2,2 m
  • 8cm vruty s šestihrannou hlavou
  • 20cm vruty s šestihrannou hlavou nebo vratové šrouby
  • 6 kovových kotev (patek) na sloupky
  • velké kladivo nebo palici
  • vodováhu
  • dláto
  • paličku";i:10;s:16:"maticový klíč";i:11;s:13:"pásmo (metr)";i:12;s:8:"vrtačku

Postup

  1. Pomocí kratších kusů dřev si vyznačíme umístění sloupků. Na každou podélnou stranu přijdou tři sloupky; podélně i příčně jsou od sebe vzdáleny 1,5 m.
  2. Do vyznačených míst zatlučeme kovové patky, které ponesou svislé sloupky. Zatloukáme velkým kladivem nebo palicí. Do patky přitom zasuneme speciální dřevěný špalík nebo plastový přípravek, který se dá společně s patkami koupit, abychom nepoškodili jejich kovový okraj.
  3. Do patek vsuneme sloupky, z každé strany je zajistíme dvěma vruty; před dotažením vodováhou kontrolujeme, zda jsou sloupky skutečně svisle.
  4. Na horní konce sloupků umístíme podélný nosník tak, aby měl na každém konci stejný přesah (asi 0,5 m). Vodováhou kontrolujeme, zda je vodorovný. Na takto vyrovnaném nosníku si vyznačíme umístění všech tří sloupků a dále dva body uprostřed mezi nimi.
  5. V místech styku se svislými sloupky vydlabeme dlátem do nosníku zářezy široké 10 cm a hluboké 5 cm. Na příčlích (krokvích) si obdobně vyznačíme místa křížení s nosníky a vydlabeme zářezy pro spoje odpovídajících rozměrů (5 cm hluboké i široké). Krokve necháme na obou stranách přečnívat přes nosník asi o 15 cm.
  6. Krokve uložíme do zářezů. V místech spojů se sloupky vyvrtáme díry pro 20cm vruty nebo šrouby a zašroubujeme je. Zbývající dvě krokve přišroubujeme k nosníkům vruty o délce 8 cm.

Tipy k návrhům pergoly

  • Chceme-li, aby pergola vypadala vyváženě, respektujeme pravidlo, že vzdálenost mezi jednotlivými sloupky má být stejná jako rozpětí (šířka) vchodu do ní.
  • Pro pohodlný vstup do pergoly plánujeme minimální světlou výšku 2,2–2,5 m a šířku vchodu mezi sloupky 1,5 m, zvláště bude-li pergola porostlá rostlinami.
  • Buďme velmi opatrní při stanovování rozměrů a pevnosti vybíraného materiálu; konstrukce totiž musí vydržet nárazy silného větru i tíhu mokrého listí nebo sněhu.
  • Návrh konstrukce by měl být co nejjednodušší, aby vynikla lehkost stavby, ale i krása popinavých rostlin, pokud s nimi počítáme.
  • Pergola přistavěná ke zdi by měla mít skloněnou vrchní část pro případ, že bychom se v budoucnosti rozhodli ji zasklít nebo zastřešit, a přeměnit ji tak v lodžii nebo v zahradní místnost.

Konstrukční nápady

Chceme-li zvýšit pevnost konstrukce, můžeme všechny spoje zesílit kováním ve tvaru T nebo rohovými konzolami.

Šikmé vzpěry nebo použití rohových konzol rovněž zvětší pevnost konstrukce, zvlášť u rustikálního typu sloupků.

U konstrukcí napojených na zeď můžeme uchytit jeden konec krokví ke trámkům o rozměrech 10x5 cm, přišroubovaným nebo ukotveným do zdi. Každá krokev může být také uchycena v kovovém držáku připevněném ke zdi.

Používáme vodováhu a olovnici, aby sloupky i vazníky a krokve byly přesně svisle nebo vodorovně.

U hoblovaného dřeva můžeme spoje zesílit vodovzdorným lepidlem.

Sloupky mohou být od sebe vzdáleny až 2,7—3 m; čím je však vzdálenost mezi nimi větší, tím masivnější musí být jak sloupky, tak nosníky.

Těžší konstrukce a konstrukce postavené na lehkých půdách budou muset mít sloupky ukotvené spíš v betonových základech než jen v kovových kotvách. Pro každý sloupek vykopeme jámu 60 cm hlubokou a širokou 30x30 cm. Sloupek dáme na určené místo do svislé polohy a zbylý prostor vyplníme betonem. Než budeme ve stavbě pergoly pokračovat, necháme beton pořádně zatvrdnout.

Jednotlivé návody na stavbu pergol a zkušenosti stavebníků najdete v iReceptáři v přehledném rozcestníku Pergoly.

Čím pergolu zastřešit

Hustý porost popinavých rostlin sice ochrání před kapkami z mírné přeháňky, ale je jasné, že souvislé zastřešení zahradní stavby usnadní její využití při horším počasí. Zatímco v minulosti se pergoly zakrývaly prkny a lepenkou, případně rákosem, posléze sklolaminátem, dnes se vedle nejrůznějších střešních krytin často uplatňují vlnité nebo trapézové polykarbonátové desky.

Jsou velmi lehké a také odolné, vydrží krupobití i mráz, nevadí jim UV záření, přitom jsou značně průsvitné. Kutilové ocení jejich snadnou montáž i možnost seříznout je podle rozměrů střešní konstrukce. Dají se koupit čiré, barevně tónované i se speciální úpravou, která změkčuje prostupující světlo.

Alternativní materiál a metody

Pergoly mohou být lehké i těžké, klasické i v selském (rustikálním) stylu. Mějme však na mysli, že pergolu — pokud má unést popínavé rostliny – nemůžeme postavit ledabyle. Materiál na sloupky i na nosníky a krokve můžeme použít sice různý, ale vždy s ohledem na to, aby nám pergola vyhovovala.

Svislé sloupky

  • Na sloupky v selském stylu se hodí zejména hranoly modřínu 10x10 cm.
  • Cihlové či betonové základy pro kovové patky mají být čtvercové 30x30 cm, případně 45x45 cm (pro velmi široké pergoly). Konce hranolů by měly zůstat nad zemí, aby nehnily.

Nosníky a krokve

  • Pro lehčí konstrukce se dají použít nosníky průřezu 100x50 mm, položené naplocho na horní konec sloupků.
  • Příčle (krokve) se stavějí na nosníky na hranu; zajišťují se dlabanými polovičními zářezy. Mohou mít stejné rozměry jako nosníky nebo mít průřez až 50x150 mm.
  • Zdvojené nosníky ze slabšího dřeva, spojené tak, že jeden je umístěný z vnější a druhý z vnitřní strany sloupku, dodávají konstrukci moderní lehkost.

Základy

Kovové kotvy můžeme až po hlavici zabetonovat nebo zatlouct do země; to ale jen za předpokladu, že jsou dost dlouhé, aby konstrukci bezpečně ukotvily.

Osazujeme pergolu

Po ukončení stavebních prací můžeme začít připravovat zem na osazení vybranými popínavými rostlinami. Než začneme odstraňovat vykopanou zem, zkontrolujeme, zda beton kolem kotev či základů dostatečně ztvrdnul a dřevo po nátěrech dobře vyschlo. Vyznačíme si místo na sázení.

Pokud sloupky stojí na betonových základech, měli bychom u nich nechat alespoň 25 cm volného prostoru, aby nám zůstalo dost místa pro jejich případnou údržbu nebo výměnu.

  • Pro každou rostlinu připravíme asi 1 m² země. Půdu zryjeme na dva rýče, odstraníme všechen plevel a zbytky kořenů. Do půdy zaryjeme větší množství kompostu nebo dobře zetlelého hnoje a na 1 m² asi 60—90 g pomalu rozpustného plného hnojiva.
  • Vyhloubíme jámu asi dvakrát širší a hlubší, než je kořenový bal popínavé rostliny, tak aby byla umístěna o trochu hlouběji, než byla původně.
  • Rostlinu vložíme do jámy, tak aby se nakláněla směrem ke sloupku, kořeny zahrneme půdou a jemně ji přitiskneme. Důkladně zalijeme a pak kolem rostliny rozložíme organickou nastýlku ve vrstvě 5—10 cm.
  • Většina popínavých rostlin potřebuje uvázat k tyčce, zejména zpočátku, než se budou moci spolehnout samy na sebe. Ke sloupkům proto umístíme svislé dráty nebo sloupky obalíme pletivem, hlavně pokud budeme pěstovat růže, které potřebují pravidelně vyvazovat. Ovíjivé rostliny vedeme ke sloupku tak, že jejich stonky přivazujeme k šikmo umístěné tyčce, která je jedním koncem zaražena do země.

Vybíráme popínavé rostliny

Před výběrem popínavých rostlin je dobré si promyslit, jak a kde je chceme pěstovat a navzájem uspořádat. Především mějme na paměti tyto zásady:

  • Vždy je třeba posoudit vitalitu popínavé rostliny na jedné straně a styl a rozměry konstrukce na straně druhé.
  • Popínavé rostliny musí vydržet podmínky plného vystavení větru a mrazu.
  • Neměly by narůstat příliš bujně, abychom je museli střihat jen jednou v roce.
  • Pokud jde o růže, vybírejme pnoucí odrůdy s převislými květy, abychom se mohli potěšit jejich vůní.
  • Vybírejme stálezelené rostliny s řidším olistěním, aby na nás na podzim nekapalo ještě dlouho po dešti.
  • Popínavé jednoletky, jako jsou hrachor, fazol šarlatový, povijnice nachová a kultivary plaménku, které se na jaře hluboko sestřihávají, mají tu výhodu, že můžeme každý rok jejich vrchní část odstranit.

Z knihy Ilustrovaný průvodce zahrádkáře − pozdní jaro z nakl. Reader's Digest